Blog

První týdny ve Skotsku

Vždycky jsem věděla, že odjedu. A že mým prvním místem bude Skotsko. Mohly za to především dva důvody. Zaprvé, jako snílka a člověka, který si hoví v knižních a filmových fantasy, mě přitahovala ta kopcovitá a nebarevná krajina s ruinami hradů. Dokonce mě má představivost odvála i do myšlenek, že ti seveřané třeba žijí na některých místech i tak trochu středověce, ošlehaní větrem brázdí úzké stezky té drsné krajiny a kultura moderních měst jim je ještě cizí. No a zadruhé, jako fanoušek Harryho Pottera jsem, jako mnoho jiných, chtěla vidět ten most. Ať ty moje nohy táhlo cokoliv, děkuji. Protože odlet mi rozproudil život.

Edinburghu, Arthur’s seat, březen 2018


A tak jsem si jednoho dne v lednu 2018 otevřela nabídky kurzů angličtiny ve Skotsku, ta konkrétní v Edinburghu nebyla špatná, klik a koupeno. Trvalo mi to asi 15 min, kdy jsem si chvíli promýšlela termín. Jo, mohlo to být levnější, mohla jsem víc hledat, mohla jsem někoho kontaktovat, mohla jsem spousty různých věcí, ale já udělala tohle. Nelituji toho. A tak jsem 3. března 2018 odletěla sama s ani ne základy angličtiny do města, ve kterém byl kolaps dopravy kvůli sněhové kalamitě. Nikoho jsem ve Skotsku neznala, ale to se mělo brzy změnit.


V královském Edinburghu jsem strávila 3 týdny. Na tuhle dobu jsem totiž měla zaplacený jazykový kurz v CES school. A bylo to moc fajn. Bydlela jsem u jedné Skotky, angličtinu se mi povedlo trochu pochopit, skoro denně jsem chodila přes Holyrood park a Royal Mile, objevovala Edinburgh i jeho okolí, poznala své první mezinárodní kamarády a celkově jsem neměla žádné velké starosti ani povinnosti. Užívala jsem si to. Jenže já v Británii strávila 4 roky a ne 3 týdny. Tohle byl totiž jenom začátek mojí cesty. Do Edinburghu jsem se pak nesčetněkrát vrátila. Edinburgh hraje v mém životě velmi důležitou roli a potkala jsem tam přátele snad na celý život. Ale hezky popořadě. Po skončení kurzu jsem zamířila na sever do Fort William s plánem dobrovolničit v hostelu.

Loch Tulla, Highland


Když jsem poprvé spatřila kopce a údolí Highlands, zůstala jsem v němém úžasu. Opravdu. Tekly mi slzy a uvnitř se něco sevřelo z toho, jak na mě ta krajina působila. Bylo to nádherné poprvé. Předčilo to moje představy. Ony jsou tedy ty kopce a pláně dost prázdná, bez stromů a květin, bez barev a měst, nevlídné, mokré, kamenité, vybledlé, větrné, ale prostě krásné. Nějak se stalo, že jsem si i místní déšť a všudypřítomné vlhko oblíbila. Dobře se v něm přemýšlelo a ten zvuk kapek dopadající na kapuci od bundy byl taky uklidňující. Mí skotští přátelé mě považovali za podivína, že mám ráda jejich déšť. No ale všeho je jednou příliš. Po těch 4 letech sychravého počasí to zcela přešlo. Nemohla jsem se dočkat těch slunných a zelených dnů v Česku.


Dobrovolničení ve Fort William jsem si našla přes portál HelpX. V tomhle mi hodně pomohla knížka Travel Bible, kterou jsem si vezla s sebou a v mnohém mi byla dobrým rádcem. V hostelu jsem dostala postel ve sdíleném pokoji s dalšími 2 dobrovolníky, k dispozici mi bylo veškeré zázemí hostelu výměnou za výpomoc s úklidem. Měla jsem ze sebe radost, kam jsem sama sebe poslala do světa. Z okna pokoje jsem viděla přímo Ben Nevis, opět mě obklopovali lidé z celého světa, majitelé hostelu byli moc fajn a já si tak mohla stále užívat bezstarostnost a poznávání. Každý den jsem trávila hodiny v přírodě objevováním nových míst. Hned druhý den po příjezdu jsme společně s kluky „spolupracanty“ z hostelu jeli stopem na první výlet. A já měla jasno, kam první výlet bude.

Pokračovat budu v dalším článku.