O MNĚ

Jmenuji se Kateřina a od jara 2018 bydlím ve Velké  Británii. Přijela jsem se učit anglicky, splnit si sen, cestovat a hledat vnitřní spokojenost. Bydlela jsem v Edinburghu, Fort William, Glasgow a Liverpoolu, vystoupala jsem na Ben Nevis, pozorovala tuleně, koupala se v horském jezeru, potkala mnoho nových lidí, zamilovala se, nespočetněkrát jsem zmokla a nejednou se sama sebe ptala, jestli je to všechno to, co chci. A odpověď vždy byla ano. 

Mé první články o cestování a mých zážitcích jsem začala psát hned po příjezdu do Edinburghu během neobvykle bohaté sněhové nadílky v březnu 2018. Byla jsem plna dojmů toho nového místa a jiné kultury. Jsem poměrně introvertní povahy a sdělování všeho pomocí článků mi přišlo naplňující i úlevné. Nebyla jsem pravidelný pisatel, ale dávalo mi to smysl. Našla jsem psaní určité sebevzdělávání, jelikož, když píšete obsah, musíte vědět o čem. A to vás přinutí si o sebemenším tématu vyhledávat informace.

Moje první texty tady nenajdete. Možná jako mnoho začínajících blogerů jsem i já design stránky několikrát změnila a často jsem přemýšlela, zda je to přesně ten formát, ve kterém chci pokračovat. A vím, že stále nejsem u konce tohoto procesu. Ale když se zpětně ohlédnu, všechny změny mě kousek po kousku formovaly a obohatily o nové zkušenosti. 

Žít v cizí zemi není jednoduché. Mnohokrát jsem se cítila velmi osamoceně. Na rozcestí, co dál. Jako velmi vnímavý a citlivý člověk mi často unikají moje úspěchy. To, čeho jsem již dosáhla. Naopak se mi zvýrazňují ty méně chválihodné etapy a rozhodnutí mého dobrodružství. A tak se mi někdy stává, že jsem přesycena myšlenkami a nevím kam dál. Naštěstí už ale vím, že tahle období jsou konečná a po nich přichází opět optimismus a elán. A s tím vším se s vámi chci podělit. Chci předat moje osobní zkušenosti, radosti i strasti a motivovat ty, kteří o sobě občas pochybují. 

Na mém blogu se chci věnovat několika hlavním tématům. Blok věnovaný skotskému městu Glasgow, ve kterém jsem dva roky žila, mnoho jsem o jeho historii a místech četla a prochodila ho křížem krážem. Snad vám budou tipy, jak zažít toto místo, užitečné nebo inspirující. A třeba se sem někdy podíváte. S tím souvisí i moje nové bydliště a tím je Liverpool. Musím ho ale nejdříve více prozkoumat. Další díl článků je o mně a ode mne. S odlehčením budu sdělovat různé osobní pocity, radosti, strasti a doporučení. A Čtvrté téma bude snad jednou to nejobsáhlejší. Studuji a zajímám se o přírodní procesy a vliv člověka na krajinu a na naše životní prostředí. 

Můj britský život

Ve zkratce . Kdo jsem?

Angličtina

Pokud bych listovala v mém deset let starém deníku, byla by tam věta, kterou se dodnes zabývám. Uč se anglicky. V Čechách jsem si nikdy neuvědomovala, jak zásadní pro dnešní život je umět tento jazyk. Svět se vám otevře. Můžete si přečíst o mnoho víc zpráv, pochopit kulturní rozdíly, poslouchat mnohem víc podcastů, najít si uspokojující práci a mít ze sebe radost. 

Pobyt v Británii mi neskutečně pomohl v zlepšení úrovně jazyka, ale stále je co zlepšovat. Ono to totiž není na lusknutí prstů. Když překročíte hranice, tak se z vás opravdu nestává anglicky mluvící cizinec přes noc. Musíte se naučit čelit výzvě, že nevíte, co se kolem vás děje. Že se na vás lidé dívají shora a vy musíte hledat svou vlastní hrdost. Musíte být aktivní, trpělivý, učit se, opakovat, poslouchat, mluvit. Je to dřina. 

Studium

Tohle téma pojmu pyšně. Dnes studuji druhým rokem v Británii obor Geography & Environmental science na Open University. V angličtině. To znamená s nadsázkou, že studuji dva obory najednou. Mám z celého konceptu kurzu velmi dobrý pocit. Poznala jsem nové možnosti vzdělávání díky čtení článků, materiálů, zapojení se do interaktivních podkladů a psaní esejí a různých výstupů z mých poznatků. Myšlenka školy je předávat vzdělání otevřeně. Tedy i široké veřejnosti. Proto i vy máte k mnoha  kurzům přístup zdarma. Což mi je velmi sympatické.

Ano, mám za sebou i neúspěšné studium v Čechách. A i to mi předalo vědomosti a určitý prvotní rozhled v geografii. Litovat titulu? A co to vzít zpětně jako dobrou životní zkušenosti?

Anglie & Liverpool

Liverpool není první město Anglie, ve kterém bydlím. Moje dobrodružství zvané Velká Británie totiž začala již v roce 2016, kdy mě kamarádka Míša vzala na můj premiérový trip do zahraničí. V té době jsme neuměla skoro vůbec anglicky, vzali jsme to z Bournemouthu  stopem do Worcesteru, kde jsem strávila dva měsíce ve stanu a sbíráním fazolí na farmě. Do tohoto času byly vložené výlety do Walesu, Skotska a blízkého okolí a já byla velmi spokojený člověk. A asi tady jsem si poprvé řekla, že život v cizině se mi libí. To poznávání. To lehké neznámo, které vzbuzuje zvědavost a nutnost se učit. 

A tak jsem se po roce a půl vrátila do Skotska a po čtyřech letech do Anglie. Stále je tolik věcí, institucí, postupů a chování, kterým nerozumím ve zdejším prostředí. A stále neztrácím optimismus, že na spoustu věcí přijdu.

Od září 2020 jsem obyvatelem města Liverpool ležící u ústí řeky Mersey. A budete překvapeni, až vám napíši v článcích, kolik toho má společného Glasgow. 

Začátky ve Skotsku

Mým výročním datem je 3.3.2018. To jest den, kdy jsem sama sedla do letadla mířícího do Edinburghu bez zpáteční letenky. Čekal mě 3 týdenní kurz angličtiny a pak se už postavit na vlastní nohy. V té době mě hodně ovlivňovala vlna dobrodružství, minimalismu a touha si dokázat, že to, co napsali kluci v knížce Travel Bible, se dá opravdu zažít. Prvním cílem, po skvělém čase v hlavním městě, bylo vidět Highlands a most Glenfinnan. Proto jsem se rozhodla dobrovolničit v hostelu ve Fort William. Nikdy nezapomenu na ty silné pocity, kdy jsem poprvé vjížděla mezi ty majestátné kopce skotského severu. Obklopil mě nepopsatelný pocit štěstí, lapání po dechu a mrazení v zátylku. “Ano, tady budu spokojená.” A taky byla. Z dobrovolničení jsem přešla na placenou práci v nedalekém hotelu jako servírka, baristka a barman v jednom, našla si bydlení, přivezla si kolo a jezdila po okolí, vyšlápla nejeden kopec a taky si našla známost. V Glasgow.  

Muži

Tedy pouze jeden. Když vykročíte ze své komfortní zóny, tím myslím třeba, když sami vyrazíte do cizí země bez zpáteční letenky, tak se život začne měnit. Toho svého muže, Martina, jsem potkala v Glasgow jen pár týdnů po příletu. Mluví česky, je úspěšným univerzitním vědcem, je hodný, dodává mi energii, je věrný strávník, dokáže mě rozesmát a má na mě velmi pozitivní vliv.  

Práce

Na kariérních profilech nebo v životopise je ideální uvést své pracovní zaměření. Jenže, já ho stále hledám. A určitě nejsem jediná, kdo si dává na čas s vyplněním tohoto políčko. Ne vše v životě vyšlo, ne vše, co člověk dělal za práci, by chtěl opakovat. Mám se za to stydět? Myslím si že ne. Mně svým způsobem totiž to hledání baví. Věřím, že jednou na svou práci budu pyšná. Žijeme v rychle se měnící době, tak proč se neučit novým věcem. Co bych opravdu chtěla, je předávat lidem srozumitelně vědomosti především o přírodních procesech a vysvětlovat globální změny spojené s lidskou činností. Proto taky studuji.

Dobrovolničení

V Británii je velmi běžné, že každý má za sebou pěknou řádku činností, které dělal bezplatně. Aby byl užitečný, pomohl, byl součástí určité komunity a něco nového se naučil. A ano, to ho pak může posunout na novou pracovní dráhu a potkat zajímavé lidi, kteří ho ovlivní a zůstanou přáteli. 

Já jsem ve Skotsku dobrovolničila pro dvě organizace. Pro TCV (dobrovolníci v ochraně přírody) a českou školu ve Skotsku. Ta první zmiňovaná nebyla bohužel na pravidelné bázi z mé strany, ale i tak jsem se naučila, jak správně pozorovat ptactvo, jak sdružení tohoto typu fungují v Británii nebo i mnoho nových názvů v angličtině.

Druhá zmiňovaná mě snad bude ještě chvíli provázet. Zkusila jsem si učit malé děti, potkala jsem úžasné zapálené lidi, setkala jsem se s českým konzulem, dostala jsem možnost se naučit tvorbu webových stránek a hlavně jsem byla součástí skvělého kolektivu lidí, kteří se snaží navzájem si pomáhat. Jsem jim velmi vděčná za jejich přístup ke mně. 

A tak mi Británie změnila i pohled na dobrovolné aktivity. Stojí to za to, být zapojena do těchto činností. Dá vám to nové přátele, zkušenosti a dovednosti.

Glasgow

Je největším městem Skotska, ale zdaleka ne tak atraktivním jako ostatní místa severu. Pamatuji si, po přistěhování v září 2018 z Fort William, jak jsem se otevřenýma očima snažila pochopit místní architekturu, kulturu i potraviny v obchodě. Možná si říkáte, že přeci už nějakou tu chvíli ve Skotsku pobývám, takže co to překvapení. Jenže já doteď žila velmi volnomyšlenkářsky a trávila jsem dny buď v práci nebe venku. Obchodů na severu moc nebylo a bydlela jsem tam stále sama. Avšak Glasgow znamenalo přistěhování se za přítelem a zvyknutí si na proud města. Na davy lidí. A že ti jsou jiní než ty na venkově. Opět jsem si našla práci v hotelu, tentokrát okolo snídaní. Jsem velmi pracovitý a usměvavý člověk, takže jsem do kolektivu zapadla poměrně rychle. Byla to dobrá pozice a firma dávala dobré mezinárodní zázemí. Nejednou jsem byla v Mnichově na školení, pořádali se pravidelné akce, byly možnosti seznamovat se s kolegy v Edinburghu či jsem zažila pěkný šrumec a nestíhání při plných kapacitách hotelu. A poznala jsem mnoho skvělých lidí. 

Má dobrodružná povaha ve mně ale vyvolala mnoho otázek, proč je Glasgow tak jiné oproti Edinburghu, proč je zde mnoho prázdných domů a kam se dá chodit za zajímavými místy. Začala jsem se o to vše více zajímat pro uspokojení mé touhy. Abych si vše více zapamatovala, začala jsem má zjištění sepisovat do článků, která si můžete přečíst na tomto blogu.

Postupně jsem začala toužit dělat průvodce po městě. Předat lidem mé vědomosti osobně. I se jedna trasa podařila zorganizovat a bylo to fajn. Jenže přišly okolnosti, které tomu nepřály. Přišel covid v březnu 2020. A také přišlo rozhodování, zda se budeme stěhovat, jelikož Martin končil svůj doktorát a hledal ideální pozici. A tak se stalo, že po dvou letech v postindustriálním Glasgow jsme se přestěhovali do Liverpoolu. Do Anglie. 

Tvorba webů

Vše začalo mým blogem z cest před dvěma lety. Vůbec jsem netušila, jak fungují hostingy, domény. Já měla pouze touhu psát své články veřejně. O dva roky později ale, díky mé touze naučit se víc, jsem dostala možnost vytvořit webové stránky pro českou školu a komunitu ve Skotsku (skotsko.co.uk). A zde se ukázala moje vášeň pro spokojenost s vlastní prací. A zároveň ta radost, když vytvoříte něco, co je pro druhé velmi přínosné. Můj blog katebee.eu se ukazuje trochu experimentální nástroj, kde přicházím na kloub mnoha záludnostem při tvorbě webu. Hlavní poznatek je, že činnost okolo webů je velmi časově náročná. Hlavně to prokousávání se a učení.

Pustila jsem se více do hloubky do sebevzdělávání  a chtěla bych nabídnout své služby jako ušetření času ostatním. Kteří bojují s tvorbou svého vlastního blogu či firemního webu. Veškeré informace o mém plánovaném projektu zveřejním velmi srozumitelnou formou již brzy. 

Kontaktuj mě

Přes e-mail:

kate@katebee.eu

 

nebo mě sleduj na sociálních sítích

“All our dreams can come true, if we have the courage to pursue them.”

Walt Disney