Ahoj. Já jsem Katka Fleischmann a mám radost, ze čteš můj osobním blog Katebee: Máma s bucket listem.
Proč máma s bucket listem?
Protože je hodně jednoduché zapomínat při všech každodennostech na své sny, cíle, ale i zážitky a dovednosti, které už mám. A proto si píšu svůj bucket list. Pro sebe a jako inspiraci pro ostatní, kteří mají stejný pocit a občas si připadají, že se hledají.
A protože od října 2021 mi společnost v životě dělá dcera Julie. Přeji si, abychom si šly obě za tím, co chceme.
Tímto blogem sama sobě ukazuji, že můj život je skvělý, že má smysl. Že jsem toho už hodně dokázala, že mám na čem stavět a že mám být hrdá na další životní rozhodnutí, která mě čekají.
Rovnou si přečtěte můj úvodní článek Jde se na to blogování a snění
Co na blogu najdete vy?
Nechci, abyste mi záviděli. Chci, abyste mi přáli mé radosti a třeba se na chvíli zamysleli nad těmi svými. Protože jste třeba zažili něco podobného, nějaký úryvek z mého života vám něco připomene a vy se usmějete. V neposlední řadě, třeba si na papír sepíšete ten váš seznam přání, váš bucket list a budete si ho postupně odškrtávat.
Teď pár slov o mně
Jsem Katka, Kat, Kate, Katerina, Káťa a pro mého partnera i Kateřina.
Vyrostla jsem v Krušných horách. Životním městem pro mě a mou rodinu je Praha. Čtyři roky jsem strávila ve Velké Británii.
Moje dětství patřilo basketbalu a hraní na zobcovou, altovou a příčnou flétnu. V basketu jsem byla docela dobrá. Hrála jsem v základní pětce a byla kapitánkou.
Ráda se usmívám. Občas mě ale až zarazí, že se směju moc a nevhodně. Často tak umím navázat s někým oční kontakt úsměvem, ale pak už neumím navázat tím rozhovorem. A pak mě to mrzí.
Hodně let jsem se živila jako prodavačka/ vedoucí prodejny v knihkupectví a v obchodě s víny. Nechlubim se tím a na dotazy, co jsem dělala před mateřskou, odpovídám vyhýbavě. Takže se za to tak trochu stydím. Ale pravdou je, že mě to hodně bavilo a myslim si, že jsem tuhle práci dělala dost dobře. Ráda jsem zákazníkům radila, pamatovala si tváře a navazovala na konverzace při další návštěvě a užívala jsem si tu zodpovědnost, organizovanost a povinnost mít přehled o chodu celého místa jako vedoucí.
Ve svých 26 jsem jela poprvé do zahraničí jinak než na dovolenou. Jela jsem s krosnou, stopem, pracovat na 2 měsíce na farmu, procestovat kus Velké Británie.
Ve svých 28 letech jsem si připadala stále dost ztracena v životě. Tak jsem do Británie odjela znovu. Tentokrát do Skotska a rovnou z toho byly 4 roky. Žila jsem v Edinburghu, Fort William, Glasgow, Liverpoolu. Zamilovala jsem se do svého partnera i do své dcery, která se k nám přidala v Anglii.
Baví mě trávit čas se svou dcerou. Hrát si s ní, učit ji, pozorovat a obdivovat její vynalézavost a zápal do života. Dětství je krásné a velmi důležité období. A dospělí by na to svoje neměli zapomínat. Projevovala se v něm bez pozlátka naše osobnost, viditelná byla nadání a různé vzplanutí pro věc. Jenže vlivem času, jiných lidí, školy a prostředí se ten drive nějak upozadil. Tedy aspoň u mě to tak je.
Mám ráda sypané čaje a dobré čokolády od menších firem ve stylu bean to bar.
Jsem poměrně dost velký dobroděj. Což je hezký. Ale občas mě to limituje v tom znát svou vlastní cenu a drží mě to zpátky od seberealizace.
Mám ráda otevřenou krajinu. Skály a hory na obzoru. Vrcholky stromů. Hladiny jezer. Zasnežená pole. Rozkvetlé louky. Hluboká údolí.
Všude říkám, že mým tématem je příroda, geografie, ekologie, životní prostředí. Vystudovala jsem vejšku v těchto oborech a ráda o tom všem čtu. A chtěla bych v tomhle duchu i pracovat. Jenže je to tak široké téma a já nevím, z jakého konce ho uchopit. Ještě jsem v tomhle oboru nepracovala, když nepočítám dobrovolnou činnost.
Ráda poslouchám déšť dopadající na stan nebo kapuci od bundy.
Ráda skládám hlavolamy, hraju hry, luštím.
Mám ráda koprovku i houbovku. Takové vzpomínky na dětství.
Skotsko bylo první a vždy se sem budu ráda vracet.
Cíl blogu
Chtěla bych dojít do bodu, kdy si řeknu, že jsem našla smysl svého života. Poslání. Práci, která mě naplňuje. Soulad. Třeba už mnoho věcí ten smysl tvoří, ale já si to ještě neuvědomuji. Tak to chci vidět. Chci mít ten svůj elevator pich. Chci být vnitřně spokojená.
