001 – První

Dneska ráno jsem se probudila ještě před 5 ranní. Brzy pro člověka, co má před sebou úplně volný den. A tak jsem se převalovala pár desítek minut v posteli. S telefonem a pak jen tak, se svými myšlenkami. Mám ráda ten čas, kdy člověk vnímá jen sám sebe a co se mu honí hlavou. Dost často totiž ty toky chaosu a zmatku do sebe o trochu víc zapadnou a já se pak můžu o malinký krůček posunout dopředu v mém ustavičném snažení.

Včera večer mi moje kamarádka Jitka napsala, jestli jsem si zkoušela psát deník, že papír dává všemu lepší rozměr. Já si kdysi psala deník, ano. Převážně z nešťastné láska a pak také, aby mi někdo zpětně řekl, že to dokážu. Ať se jednalo o cokoliv. Je velmi zajímavé v něm listovat po letech, ale kýžený posun mi asi v té době nepřinesl. Také vnímám deník jako lehce “in” záležitost. Ten, kdo si píše v životě deník, tak má přeci úspěšný život a aby nevyjel z těchto kolejí, tak si vyhradí 10 minut ve svém rozvrhu, aby si utřídil myšlenky. To jsem četla někde v článku na internetu nebo se o zápisníku zmiňovali lidé v podcastech. Kde taky jinde bere dnešní člověk své názory a představy, než v tom virtuálním světě.

Každopádně, dneska ráno při mém převalování mi myšlenka psaní zápisníku přišla velmi sympatická. To zákulisí, které se odehrává v mé hlavě je, řekněme, zajímavé. Dám psaní druhou šanci. Ale jinak. Klasický deník se píše do koženého papírového notesu pečlivě schovaném, který nikdo nenajde nebo je alespoň přísně zakázáno ho číst jinou osobou. Moje představa byla určitě ovlivněna už v mém teen věku, kdy jsem se poměrně často dívala na film Velmi nebezpečné známosti (Crual Intention). Sebastian měl skvělý.

Ale také jsem se v minulých dnech pustila do čtení knihy Jak na sítě. Jsem v první polovině prvního člení, takže je možné, že časem změním názor. Zatím mi z toho ale vyplývá, že lidé na internetu nečtou, ale jen vnímají text. Pouze určité informace. Proto můj zápisník, psaný veřejně, bude číst do konce opravdu jen hrstka z vás. A ten kdo mé zápisky dočte, najde třeba inspiraci a sílu do svého vlastního života. Náš život je totiž krásný a unikátní. Ale musíme si to uvědomovat.

Fotografie je focena v 6 hodin ráno při psaní tohoto příspěvku z mého liverpoolského okna.